Pravidelné zasílání novinek o koncertech
CZ | EN

Shantel: „Kategorie mě nezajímají. Dělám elektrizující hudbu, která lidi rozhýbe a nakopne“ - rozhovor

28.9.2009 Shantel: „Kategorie mě nezajímají. Dělám elektrizující hudbu, která lidi rozhýbe a nakopne“ - rozhovor

7. října roztančí svým mixem elektroniky a balkánské hudby pražský Palác Akropolis německý hudebník Shantel se svojí osmičlennou kapelou Bucovina Club Orkestar. Naživo uvede v klubovém prostředí divokou koncertní party, se kterou slavil úspěch na loňských Colours of Ostrava: balkánské melodie a nástroje podložené tanečními rytmy. V Praze Shantel představí nové album nazvané „Planet Paprika“, které vyšlo letos v srpnu. Shantel, držitel prestižní ceny BBC Radio 3 Awards for World Music, proslul především jako jeden z prvních DJ, který zremixoval písně rumunských, srbských či makedonských kapel – například Taraf de Haidouks, Mahala Rai Banda nebo Boban Marković Orkestar. Jeho hudba zazněla i ve filmech „Borat“ či „Na druhé straně“ režiséra Fatiha Akina. Jak popisuje svoji produkci či jaký má vztah k balkánské hudbě, se dočtete v tomto rozhovoru:

Jak byste vlastními slovy popsal váš hudební styl?

Různí lidé tomu říkají různě: Balkán pop, hudba Bukoviny, apod. Jediná kategorie, do které to já osobně mohu zařadit, je hudba kontinentální Evropy, to jest obrovská mozaika různorodých stylů a vlivů.

Co znamená název nového alba, který zní „Planet Paprika“: je v něm ukryt nějaký speciální význam, vzkaz publiku?

Jednou mě na hranicích Německa zadržela německá celní kontrola. Neustále se mě do kola ptali, odkud jsem. Má odpověď zněla: nejsem Rus, ani Rumun, jsem prostě jen exotický a zároveň erotický, a to proto, že jsem z planety Paprika. To je můj skutečný domov, planeta Paprika. Tam můžu jednoduše jen tvořit, aniž bych mi po mně někdo chtěl pas nebo vízum. Planeta Paprika to je kreativní chaos, ve kterém existují pouze jednotlivé lidské bytosti, žádné národy, náboženství, apod. 

Podle jakého klíče si vybíráte balkánské písničky, které zremixujete? Co je pro vás v balkánské hudební tvorbě nejdůležitější, co se v remixech snažíte zdůraznit?

Pozor, já nejsem jen někdo, kdo dělá pouhé remixy, předělávky. Jsem skutečný hudebník ve smyslu tvůrce. Natočil jsem řadu alb s písněmi, které jsem sám složil. Nicméně si myslím, že za každou hudební tvorbou musí stát silně profilovaná, vizionářská produkce. Mě osobně nezajímají kategorie, mým jediným cílem je tvořit hudbu elektrizující, hudbu, která lidi rozhýbe, která je nakopne.

Jak jste se jakožto klasický DJ elektronické hudby dostal k hudbě Balkánu?

Už na svém prvním albu „Club Guerrila“, vyšlo v roce 1995, jsem použil hodně jihovýchodních vlivů. Rodina mé matky pochází z Bukoviny, jsou to napůl Rumuni, napůl Ukrajinci. Můj děda je Řek. S ohledem na to mi připadá logické, že dělám hudbu, která do jisté míry reflektuje mou vlastní identitu. Na druhou stranu by má rodina mohla klidně pocházet z Japonska a tedy by mezi nimi a mou tvorbou nemuselo být žádné pojítko. Jsem toho názoru, že každý má právo experimentovat, pracovat s různými vlivy.

Proč je podle vás Balkánská hudba pro západní posluchače tak atraktivní? A proč je tak atraktivní pro vás?

Osobně nevěřím na národnosti a geografické rozdělení, regiony. Balkánský pop je prostě a jednoduše velmi emocionální. Nejde vůbec o to prezentovat tím nějakou zemi, národnost. Domov pro mě není místo, chce se říct pouhé místo, domov je pro mě především pocit. Další rovinou je to, že chci a vždycky jsem chtěl, dělat hudbu, která bude určitým protipólem k typické angloamerické kultuře pop stars a všech hudebních stereotypů, které s ní souvisí. Zkrátka, kontinentální Evropa skrze mě vrací angloamerické hudební tvorbě úder, ten je založen na anarchii a romantice.